co-jsem-nenapsal - cernypetr

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

2018
CO VŠECHNO JSEM MĚL NAPSAT...
Milý deníčku,
jak se tak koukám, od podzimu ani čárka, maximálně tak nějaký ty posty na fejsbúk nebo instagram... A přitom život stále sviští a my s ním. Vánoce se převalily, prezidenta máme novýho, i když vlastně starýho, nějakou tu kultůru jsme zvládli. Dílem už prostě navždycky zůstanu lajdákem a pečlivé oprašování domény cernypetr.com zůstane minulosti, těm pionýrským dobám telefonního tů-tů internetu a době kamenné, co se sdílení čehokoliv týká. Abych to tu však nenechal jen tak zarůstat trávou a kopřivama, čas od času musím přece jen něco odložit i sem, do relativního soukromí, na adresu, kterou zřídka navštěvují moji blízcí a která je takovým mým osobním archívem, ve kterém občas hledám něco z dávné i nedávné minulosti.
O VÁNOCÍCH, TĚSNĚ PŘED NIMI A PO NICH...
Prosinec blázinec a ještě před ním listopad, nejen s již zmíněným BluesAlive v Šumperku. Taky jsem 6. listopadu viděl ve Foru Beth Hart (recenzi na koncert najdete zde).
Už v létě jsem koupil lístky na prosincový výroční Československý beat-festival po padesáti letech. Ten jsme s Míšou v neděli 17. prosince propojili s předvánočním setkáním s všema našima dětma, co prchly z Pardubic do Prahy. Pro letošek a doufejme i pro příští léta už máme na Vinohradech domovskej přístav Wild at Heart Café, co provozuje Mišina Míša a Petrem, chlapíkem, kterej se stačil za tu dobu, než jsem se doplácal k tomuhle psaní, stát jejím právoplatným manželem. Tedy opožděná gratulace do budoucnosti...  :)
V ten nejtěsnější předštědrovečerní  pátek 22.prosince jsme pak s naší veselou společností uspořádali tradiční vánoční besídku s tombolou, tentokrát v divadelním klubu Východočeského divadla, který se ukázal jako ideální prostor, možná i proto, že konečně díky našim zákonodárcům odpadlo ono rozhodování podle parametru, kde můžeme hulit a kde ne... Naší nejvýznamnější výhrou v tombole se stala příručka "Mokré plstění". Význam tohoto názvu nechť si čtenář dohledá sám, o prasárničky se ovšem nejedná :)
No a hoj, ty Štědrý večere, musel jsi zase přijít o den dřív, protože Štěpán už tráví to správné datum u takřka rodinného krbu na Chodově a my s Matějem tedy máme možnost užít si 24.prosinec bez stresů a dohánění všeho, co už dohonit nejde. Takže jsme spolu s Míšou a Bárou dopili zbývající šampaňské z předvečera a jen už vyrazili do ulic, protože pardubické vánoční zpívání na náměstí a otevřený Zámek jsou každoročním magnetem, co vyžene lidi z kanapat do nočního města na půlnoční svařáček.
Ten letos poněkud ztenčený prostor mezi svátky vánočními a Silvestrem jsem přečkal v částečně rozmáčených a dílem zasněžených Krkonoších o dobrovolné samotě, přerušené jen večerními návštěvami hospody na Hanapetru.
Silvestr jsme si užili s Míšou a po půlnoci do brzkých ranních hodin i s našimi sousedy. Staré náměstí se o této noci mění ve válečnou zónu, ten tam je společné sledování vzdáleného ohňostroje na počest Nového roku. Dnes už šrapnely "osobně jmenují" a sviští okolo vašich hlav, aby dopadaly na vrstvy střepů na dlažbě. Je to trošku o život, takže nakonec jste rádi, když se opijete v bezpečí domácnosti sousedů a nespadnente ze schodů cestou domů...
Happy New Year!
VPLOUVÁME DO ROKU 2018...

Pátého prosince má Míša narozeniny. Já tak nějak v závěsu za ní. A protože jsem si navykli obdarovávat se nějakými těmi eventy, v prvních týdnech nového roku jsme vyrazili nejdřív opět do Prahy na tzv. "zážitkový pobyt" :), který pozabíjel hned několik much jednou ranou.
Vejlet jsme začali návštěvou přírůstků sbírek Galerie hlavního města Prahy vystavených v Městské knihovně na Mariánském náměstí.
Jeden z našich vánočních darů od dětí byly totiž lístečky na muzikál Pomáda kde působí další z Michalek v naší wild family - Michalka Novotná, co tvoří pár s mým Štěpánem. Děkujeme tímto za dárek :) Na stránky Pomády se můžete podívat tady a tady se můžete podívat na sérii fotografií, kterou v divadle pořídil profesionál Štěpán.
Po divadle jsme ještě stihli večerní jazz v Ungeltu a aby se nám to všechno mohlo pěkně rozležet v hlavě a navyklepali jsme to ze sebe v nočním vlaku, nocleh nám poskytnul hotýlek sotva deset minut od jazzklubu v Řetězové ulici.
Abysme si pořád jenom neužívali, zkusili jsme koncem prosince zvolit nového prezidenta republiky. Nevyšlo to úplně podle našich představ cca třetiny obyvatelstva, ale podle představ lehce větší třetiny lidí jo, přičemž nutno konstatovat, že přibližně stejně početnému táboru to bylo u prdele, proto to dopadlo, jak to dopadlo. Ani se mi snad nechce to nějak hlouběji komentovat a rozebírat, ostatně to teď dělá každej, kdo má do zadku díru. Možná tomu nějakou úvahu věnuju někdy s odstupem...
Delší pauzu jsme teď meli u Moimíra ve Psu. Marně přemýšlím, kdy jsem tam byl vlastně naposled. Každopádně letošní první psí koncert byli pro mě Horkýže Slíže v sobotu 3.února.
Tu narozeninovou pohodičku jsme pak zakončili další neděli v nově vzniklém wellness centru U Vinice. Je to malinko schovaný, musíte mezi nově vznikající paneláky za fotbalovým hřištěm Pod Vinicí, ani Google mi tu adresu ještě nenašel úplně stopro, ale relax - to jo, ten to je...
Tak zase někdy, deníčku...


TOPlist
cernypetr.com © 2017
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky