Občasný blog (blok) - cernypetr

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Obušku, z GIBSu ven! (psáno pro Facebook)

cernypetr
Vytvořil v politika ·
I v Pardubicích jsme se tedy sešli a cca šestisty hlasy požádali naše poslance, aby se porozhlédli po dlouhých chodbách ve Sněmovní, jestli se tam náhodou nepotuluje někdo bez funkce, kdo by byl v čele oné nešťastné komise přece jenom menším výsměchem celému polistopadovému vývoji. Já se do petic, požadujících odvolání toho či onoho zvoleného, moc nehrnu. Nemá to co do činění s mým názorem na dotyčné osoby, jenom chtě nechtě respektuji tu nedokonalost demokracie a zazlívám spíš sám sobě, že se mi nepodařilo přesvědčit víc lidí a přetáhnout je na stranu, o které se domnívám, že je správná.
Doba ovšem postoupila do bodu, kdy nedokonalá demokracie sehrává nerovný zápas s bezskrupulózním ojebáváním obyčejných lidí, na kterém se bohužel nepodílejí už jenom cílevědomé gangy čapích i hradních chytráků, ale zdatně jim sekundují i ti, kteří možná vstoupili do svaté války s "matrixem" v dobré víře, byli však tou komedií vcucnuti a dnes jsou spoluhybateli plíživého rozkladu demokratických poměrů. Nic nepomůžou hrdinné proklamace jednotlivců z tábora vládní pseudostrany, s čím zásadně nesouhlasí, či co budou naopak do roztrhání těla prosazovat. Je to jen esence alibismu a z pohledu posledních výroků premiéra na ondráčkovské téma je Andrej Babiš všech těchto alibistů futrál, protože právě on je iniciátorem systému, který celou tuhle ostudu dopustil.
Takže ano - obušku z GIBSu ven! Ale mě osobně víc zajímá, jak se dnes spí lidem, kteří mu, bez ohledu na osobní proklamace, v roli užitečných idiotů svítí na cestu. Je to opravdu všechno tak, jak jste to chtěli? Už je líp, nebo nás to pravé ořechové ještě čeká?


Loving Vincent

cernypetr
Vytvořil v film ·
V pátek 16.února jsme vyrazili do kina na film "S láskou Vincent" (Loving Vincent). Píšu vyrazili, protože normálně máme kino (tedy to, co zbylo z pardubických kin) přes ulici. Bohužel obě multikina v našem městě jedou program víceméně přes kopírák a cokoli, co vybočuje z průměru, abyste hledali lupou. Návštěvnost podle toho vypadá...
Tak teda jsme vyrazili. Vyrazili do Hradce do Bio Central. Na to, jak tohle kino vybočuje ze standadrní nabídky kin v okolí, musím přiznat, že tam jezdíme fakt málo.
Takže Loving Vincent. Přiznám se, že jsem vlastně moc nevěděl, na co jedu, nic jsem si k tomu nepřečetl, vlastně jsem viděl jen nějaký trailer (ke shlédnutí tady) nebo pár ukázek, či co. Asi jsem očekával jakési poetické pásmo Vincentových oživlých obrazů. Vím jenom to, že film předcházela legenda ukrutné práce mnoha výtvarníků, většinou se zdůrazňovala forma, o ději jsem neměl ani páru.
O to větší překvapení na mě čekalo během filmu, kdy (alespoň pro mě) příběh s postupem času začal pomalu vytlačovat zprvu omračující vizuální podobu, až se právě ta stala pro mne v druhé polovině téměř obtěžující manýrou. Úchvatné celky Vincentovy krajiny a vtipné citace postav jeho slavných obrazů se v detailech proměňují v podivnou směsici realismu a nepřirozené exprese, kde divoká a dynamická barevnost plní často funkci pouhé textury a probouzí pocit, že především scény rozhovorů, které tvoří převážnou část filmu, vznikaly pomocí nějaké ne příliš sofistikované aplikace a okatě kontrastují s o poznání poctivěji malovaným pozadím.
Samostatnou kapitolou jsou černobílé vzpomínkové pasáže, kde se chybějící van goghovská barevnost a divoká perspektiva naprosto vzdálí poetice obrazů a našinec v nich může zahlédnout maximálně tak záblesky obrazů Zdeňka Buriana.
Mluví se o jedinečnosti metody, kterou film Loving Vincent vznikal. Z tohoto pohledu mi však mnohem mnohem výrazově čistší připadá Švejdíkův Alois Nebel, protože jestli lze nějaké filmy srovnávat, myslím si, že právě tyhle.
Trošku to vypadá, že jsem se rozhodl film za každou cenu ztrhat, ale opakuji, že především oživlé pohledy do krajiny, kterou známe z Vincentových obrazů, jsou dechberoucí a téměř detektivní příběh s nevyjasněným tragickým závěrem mě chytnul.
Slavná písnička Dona McLeana Starry Starry Night nad závěrečnými titulky je dojímavou tečkou. Dovoluji si ji přiložit k tomuto článečku v podání Pavla Bobka (Vincent) s kongeniálním textem Zdeňka Rytíře ("Stále stejnou tmou...")
Není tedy cílem tohoto výlevu odradit případného čtenáře od výletu do kina, nebo, až film pustí například ČT Art, doporučit přepnutí na Kriminálku Anděl... Určitě stojí za to - i s výhradami, které se mi v hlavě rojily hned během filmu.


CO VŠECHNO JSEM V POSLEDNÍ DOBĚ NENAPSAL...

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
Milý deníčku,
jak se tak koukám, od podzimu ani čárka, maximálně tak nějaký ty posty na fejsbúk nebo instagram... A přitom život stále sviští a my s ním. Vánoce se převalily, prezidenta máme novýho, i když vlastně starýho, nějakou tu kultůru jsme zvládli. Dílem už prostě navždycky zůstanu lajdákem a pečlivé oprašování domény cernypetr.com zůstane minulosti, těm pionýrským dobám telefonního tů-tů internetu a době kamenné, co se sdílení čehokoliv týká. Abych to tu však nenechal jen tak zarůstat trávou a kopřivama, čas od času musím přece jen něco odložit i sem, do relativního soukromí, na adresu, kterou zřídka navštěvují moji blízcí a která je takovým mým osobním archívem, ve kterém občas hledám něco z dávné i nedávné minulosti.



Bluesový expres vyráží ve čtvrtek 16.11.

cernypetr
Vytvořil v hudba ·
Vyráží ve čtvrtek po poledni na východ směr Zábřeh a odtud lokálkou až do Šumperka, kterýžto se stane skoro na čtyři dny naším domovem, ačkoli nás všech domácích povinností a starostí zbaví a ponechá nám jen hudbu, přátele, pivo, noční sessions, ranní uléhání a dlouhý spánek naskrz bílým dopolednem, aby na druhý (a třetí) večer připravil to samé v bleděmodrém...
Tak nějak tyto dny prožíváme už řadu let, v historii tohoto webu jsem dohledal nejstarší záznam ZDE, pokud mne však paměť neklame, naše první návštěva Šumperku se datuje někdy na rok 2005.
Za ty roky se nám s přáteli na BluesAlive poštěstilo vidět a slyšet leccos, dlouhá řada bohů sestoupila z bluesových výšin do socíkem nasáklého kulturáku a vystřihla vystoupení, na která se nezapomíná. Letos si hned první den splníme další ze snů. Čtvrteční maraton zakončí Jonny Lang, jeden z mladších fenoménů současného blues, který se doposud české kotlině vyhýbal. V rubrice "cernypetr TV" se můžete podívat na čtyři dny starý záznam z pařížského klubu La Cigale (11.11.2017).
Šumperský festival je vstřícný vůči fotografům všech úrovní a technického vybavení, takže obrázků bude všude dost. Můj fotodeníček najdete pod ikonou festivalu na hlavní stránce webu (pakliže se poštěstí a bude i trochu času něco poslat...), abych zbytečně nezahlcoval sociální sítě. Přímá linka na něj je ZDE.
Jonny Lang, byť hvězda festivalu, je jen opulentní předkrm třídenního maratonu. Program festivalu je možno najít na této lince.
Tak ať to přežijeme, hoši!

(Dopisováno post: Video a fotografie z Šumperka 2017 můžete vidět na této stránce.


Psáno pro Facebook...

cernypetr
Vytvořil v politika ·
Protože mám pocit, že analytiků a tribunů se letos urodilo až až, svůj pocit bezvýchodnosti z české reality řeším zde ve virtuálním prostoru povětšinou sdílením drobných radostí stárnoucího muže. Nejsem příznivcem rezolutních apelů, neúčastním se diskuzí o tom, kdo je vlastizrádce, kdo by měl na co rezignovat a koho rovnou střelit. Snažím se neplýtvat vulgárními adjektivy a žluč si šetřím výhradně pro svoje trávicí procesy. Jak se tak ovšem blíží ta zimní změna našeho času (vylož si, jak kdo chceš), přece jen mi to alespoň trochu nedá. Dovolím si drobný apel směrem ke svým dospělým dětem, protože mi záleží na tom, jak budou v příštích letech žít a protože mají tu možnost pro to alespoň něco málo udělat.

Chlapi, nevyserte se na to letos!
Přijeďte navštívit svého starého otce a při té příležitosti věnujte půl hodinky svému zákonnému právu a občanské povinnosti. Fakt to nebolí. Slibuju, že vás nebudu nijak dirigovat. Dělejte, jak myslíte, trošku spoléhám na výchovu, kterou jsme vám doma poskytli. A jestli si přece neodpustím nějakou tu radu, omlouvám se, považujte ji za dobře míněnou a zvažte poměr dobrých a špatných rad, kterých se vám v minulosti doma dostalo.
V dobách, kdy jste se učili chodit a mluvit a potom číst a tak podobně, jsme my (tehdy ve vašem dnešním věku) často spínali ruce nad tragikomedií naší počínající parlamentní demokracie a žertem se rouhali, že nás může spasit jen osvícený absolutismus. No a letos se možná konečně dočkáme, jenom ta osvícenost v tom bude asi trochu falírovat...
Jasně, že bylo v minulosti proč nadávat. Jasně, že si z nás každou chvíli někdo dělal blázny a zkoušel, co všechno vydržíme. Úkolem dne je nezapomenout, ale nezblbnout.
Moje jediné doporučení zní: Nenechte se nachytat! Protože není ostuda prohrát, ale trapné je skočit na lep, nechat se opít rohlíkem (či jiným pekárenským produktem). Nedejte na jednoduché věty a legendu o hrdinovi, který nemá potřebu krást. Tady přece nejde o kradení, ale o pokus bezohledně přizpůsobit systém svým osobním potřebám. Pokus, u kterého v roli užitečných idiotů sekunduje mnoho nepochybně poctivých, vzdělaných a schopných lidí. Pokus, který započal hluboko v minulosti a táhne se jako červená nit celým tím palermem naší novodobé historie, proti které se teď naprosto nehorázně a s nepochopitelným úspěchem vymezuje. Je však jeho neoddělitelnou součástí, jako bude červená barva třešniček navždycky barvou krve obětí dekád jen o něco málo více vzdálených.
Konec plkání. Tak se ukažte doma, udělejte si tu chvilku času, rád vás uvidím!
táta



Prázdniny na konci...

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
Milí zbylí abonenti těchto stránek, léto je obdobím lenošení a jednomu se nechce vlastně ani vysedávat u počítače a psát, upravovat fotky a tak... Přesto vkládám pár záznamů z posledních dvou měsíců.
Přeji statečné a radostné vykročení do podzimního času, nových náročných úkolů, předvolebních pranic a taškařic. Třeba sem v nastalé době i něco sem tam napíšu.
Olé!



Luboš Pospíšil s kapelou u Psa

cernypetr
Vytvořil v hudba ·
Před dvěma měsíci se Luboš Pospíšil mihnul v Pardubicích sám s kytarou, aby zahrál na narozeninách Jitky G. (ZDE můžete vidět fotky a pár slov z akce). No a s příchodem prvních teplých skoro letních nocí dorazil do Psa s celou kapelou 5P.
Pár fotografií z mobilu najdete na mém TUMBLR profilu. Ať žije léto!


František Skála ve Valdštejnské jízdárně

cernypetr
Vytvořil v výtvarné umění ·
Leošní přípravy na opravdu teplý den byly fakt nekonečný. Nakonec taková před-letní premiéra vyšla na víkend 27.-28. května. Neděla byla jako stvořená pro něco příjemného. Ve Valdštejnské jízdárně je do září instalována reprezentativní výstava Františka Skály. Hodinka umění, osobité směsi surrealismu a humoru, ukázka jedné z významných cest, po kterých  se od osmdesátých let pohybuje generace Tvrdohlavých a Pražské Pětky - dle mého názoru prvního komplexního uměleckého hnutí od dob Devětsilu. Podívejte se v galerii pár fotografií z výstavy ZDE NA TÉTO STRÁNCE.


Svět ten čert vem!

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
Básník a překladatel Josef Hiršal, a nebyl zdaleka sám, do češtiny aplikoval (zde je to vhodnější výraz, než "přeložil") jazykovou hříčku Christiana Morgensterna "Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců".

Sněden
úhoř.
Vezem
buben.
Svět ten
čert vem!
Na věnec
lupen.
Lháři,
lži jen!
Tys dopad!
Blázinec.

Nacházíme se v těchto dnech (psáno 24.května) někde uprostřed dvojverší "Svět ten čert vem!", což považuji za celkem pasující. Posledních deset let nemám květen jako měsíc zrovna rád, trošku nám doma obrátil ten svět vzhůru nohama, takže jsem ani neměl moc velkou chuť nic psát, i když by věru bylo co...

Květnové dění v naší kotlině komentoval a analyzoval kdekdo, virtuální veřejný prostor je naplněn proklamacemi stejně jako česká májová krajina smrdutou žlutí řepkových polí. Oprávněná a pochopitelná všelidová vůle po nápravě poměrů paradoxně vynesla nahoru toho největšího šíbra, kterého právě ty všeobecně proklínané roky palerma porodily a pro něhož nebyla společenská nasranost nic jiného, než tou nejlepší akvizicí v životě.
A půl roku před prezidentskými volbami máme přímým přenosem potvrzeno, že za Bránou Gigantů se rozkládá Buranov s velkým "B" a nestane-li se zázrak, bude pokračovat.  
A konečně pondělní události v Manchesteru jenom potvrzují příznačnost Morgensternovy (resp. Hiršalovy) metafory zvláště pro letošní přelom jara a léta.

Ale naštěstí nejenom apokalypsou je letošní jaro prostoupeno... Jsou tu soukromé vesmíry jiných galaxií, dostatečně vzdálených od municipálních nechutností, trapáren a tragédií. A tak zatímco se vláda otřásala v základech, stihli jsme s bráchou v Krkonoších vyměnit zasrané (doslova) odpadní trubky za čistoskvoucí novodur a za vydatné pomoci kamaráda Petra i provést další drobné změny v chalupě. (Částečná fotodokumentace zde na mém TUMBLR profilu)
Taky jsem oslavili bůhvíkolikáté narozeniny naší kamarádky Haničky a pokřtili přitom Kariho novej gril (zde fotodokumentace trestuhodně chybí). No a v sobotu 20.května nám u Žluťáka do hlav narval porci poctivé muziky nedávný bubeník legendárních AC/DC Phil Rudd se svojí kapelou. Pár fotek z koncertu můžete vidět taktéž zde na mém TUMBL profilu, fotka Ondry Littery do publika viz níže. Kdo najde černocha, má bod...
   



Za rohem kostel

cernypetr
Vytvořil v poezie ·
V sobotu večer se "U hrbaté kozy" (což je bývalý název hospody, která se teď jmenuje ani nevím jak, ale asi to bude název veskrze nezajímavý) uskutečnil křest knihy básnické sbírky Petra Karase. Známe se bratru přes třicet let, máme stejně staré děti, což si pamatuju podle toho, že jsme se na sklonku minulého režimu v Hradci Králové ve vinárně Bouda společně loučili se svobodou. "Večer se zpěvy" se zvolna proměnil v žvanění u piva a hluboko po půlnoci s námi proplul nočním městem, abychom s přáteli vše ještě jednou dostatečně zhodnotili a zapili v baru "Bushman" za doprovodu dohrávající kutálky NaDobro.
Přikládám pár rotřesených mobilfotek a jednu ukázku z pokřtěné a zapité knihy...

za rohem
je kostel
v kostele má milá postel
v posteli peřina z mraků
za mrakem
nějakým zázrakem
nahatá
ty

posečkej
vteřinu
všechno má příčinu
třeba jen chuť zimy
ze hříchu pod mrakem
nějakým zázrakem
nahatí
my

za rohem
matrace
v posteli legrace
prý se to může
bez strachu z posměchů
pomalu bez dechu
dorůstám
v muže

za rohem
je kostel
v kostele má milá postel
v posteli peřina z mraků
za mrakem
nějakým zázrakem
nahatá
ty






TOPlist
cernypetr.com © 2017
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky