Občasný blog (blok) - cernypetr

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Čarodějnický weekend na Hanapetru...

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
...aneb když se jaro vyvede. Na fotogalerii se mrkněte TADY.


PREZIDENT NA SJEZDU KOMANČŮ

cernypetr
Vytvořil v politika ·
Chce-li být člověk důvěryhodný, měl by být především spravedlivý. I tam, kde mu nátura napovídá, že by se snad trochu té nespravedlnost ve jménu dobré věci sneslo.
Prezident Vetchý Mokasín promluvil na sněmu Komančů a je mu právem vytýkáno, že byl skoro po třiceti letech od našeho sametového Wooden Knee prvním náčelníkem, který se dostavil a (nepochybně) s představiteli tohoto kmene vykouřil nějaké to cigárko míru. Považujeme-li tedy prezidentovu přítomnost na tomto sjezdu za ostudu a poplivání našeho demokratického vývoje, jak zde na mnoha místech můžeme číst, slyšet a vidět, bylo by dobré a poctivé vyslovit i ono "B" - co jeho projev obsahoval.
Prezidentova řeč před rudochy byla vcelku očekávatelně sebestředná a její doslovný přepis nemilosrdně odhaluje slábnoucí rétorické schopnosti starce. V žádném případě však nebyla servilní a nebýt sáhodlouhého žvanění o vlastní odvaze říkat všude a za všech okolností nepříjemné pravdy, v pasáži, která promlouvala přímo ke společenství v sále, zněla nelítostně a tvrdě, včetně výzvy k výraznější sebereflexi a pokání. A že je oslovil "soudružky a soudruzi"? Tak už je oslovoval jako host kdysi i božský Egon Bondy (a myslel to vážně).
Mnohokrát jsem tu dal najevo, že Miloše Zemana považuji za neštěstí pro naši současnost i pro celý vývoj české sociální demokracie, kterou dostal po roce 1993 na scestí doktrínou účelného využívání české malosti. Ta sice partaji přinesla rychlý úspěch, ale zlikvidovala její kurs k moderní levicové straně a dnes ji dohání zoufalý nedostatek osobností s politickým sexappealem.
Pokud však jde o jeho performanci na sletu komunistů, jsem přesvědčen, že jeho projev byl jediným na tomto místě a v tu dobu, který poslal do háje mantry velké části delegátů. Z tohoto pohledu byl prezident na sjezdu v Nymburce dozajista užitečnější, něž kdyby se kymácel nad ostatky kardinála Berana.
Howgh.


Bob Dylan v Brně (15.4. 2018)

cernypetr
Vytvořil v hudba ·

Mockrát už jsem psal o tom, kolik zdánlivě nedosažitelných hudebních snů jsme si po roce 1989 splnili.
V osobě Boba Dylana je to zcela určitě jeden z nich, v mém případě ten z nejzásadnějších. Z dob, kdy ještě vstupenky na koncerty nebyly unifikovanými vyjetinami z domácí tiskárny, byly originální a krásné, mi zůstala ta z roku 1994.
Když jsem Dylana viděl poprvé v holešovické sportovní hale, bylo mu 53 let (krucifix, jako dnes mně...), ve svém countryovém outfitu hrál na kytaru, na harmoniku (letos již ani na jedno z toho) a jeho hlas prožíval právě své "mečivé" období, které tak dobře známe ze soudobých live nahrávek (jeho vystoupení na The 30th Anniversary Concert Celebration 1993 nebo MTV Unplugged 1995).
Pamatuju se na ten zážitek už proto, že to byl jeden z prvních opravdu velkých koncertů, které jsem v porevoluční době zažil. Pakliže jsme tehdy měli pocit, že jdeme na koncert hvězdy za zenitem, která už bude až do důchodu na svých stále méně častých show omílat jen slavné písně z minulých dekád, dnes vidíme, jak jsme se mýlili. Polovinu setlistu letošního koncertu tvořily Dylanovy písně, které tehdy v roce 1994 ještě nebyly na světě. Před sebou měl zásadní album Time Out Of Mind (1997), další čtyři autorská alba po přelomu milénia (Love and Theft / Modern Times / Together Through Life / Tempest) a hromadu výběrů, rarit, reedicí a živáčů...
Z folkového barda přes rockandrollového rebela, countryového zpěváka a alternativce se předloňský laureát Nobelovy ceny za literaturu vyvinul v šansoniéra, který své písně záměrně zbavuje legendárního kabátu, přetavuje jejich harmonii i rytmus a často jen deklamuje texty do úsporného hudebního základu perfektně šlapající ale minimalistické kapely.
Dylana jsem zažil čtyřikrát z jeho deseti návštěv Čech. Letošní koncert, pokud můžu vůbec svou paměť rozprostřít přes to čtvrtstoletí, považuji za druhý nejlepší po onom iniciačním zážitku z devadesátých let.
Na Dylanových koncertech je přísný zákaz pořizování jakýchkoliv záznamů, v dnešní skrznaskrz mediální době až hraničící z obsesí. Nikde jinde security tak neobíhá halu a nepeskuje diváky s mobilama (na foťák zapomeňte úplně...). Přesto je pochopitelně internet plný více či méně mizerných audiozáznamů a rozmazaných videí. Bezprostředně den po brněnském koncertu se ve Vídni jednomu návštěvníkovi podařilo natočit překvapivě kvalitní videozáznamy přídavků. Níže najdete odkazy na ně.
   



PŘIZNÁNÍ aneb je suis Kalousek

cernypetr
Vytvořil v politika ·

Tak nám na tom našem fejsbúku některé poslankyně Burešovy firemní partaje, co byly v sedmdesátých letech ještě daleko na houbách, sdílejí skandální archivní fotografie z páně Kalouska pionýrských dob.
Bez ohledu na to, co si myslím o Miroslavu Kalouskovi a že ty fotky vlastně celkem pobaví, bych velmi rád dotyčným vzkázal, ať si zkusí zamést před svým vlastním prahem a pozorněji se podívají, čemu že to dnes za své plné dospělosti a s dosaženým vzděláním slouží.
A připojuji jedno solidární přiznání :)



Obušku, z GIBSu ven! (psáno pro Facebook)

cernypetr
Vytvořil v politika ·
I v Pardubicích jsme se tedy sešli a cca šestisty hlasy požádali naše poslance, aby se porozhlédli po dlouhých chodbách ve Sněmovní, jestli se tam náhodou nepotuluje někdo bez funkce, kdo by byl v čele oné nešťastné komise přece jenom menším výsměchem celému polistopadovému vývoji. Já se do petic, požadujících odvolání toho či onoho zvoleného, moc nehrnu. Nemá to co do činění s mým názorem na dotyčné osoby, jenom chtě nechtě respektuji tu nedokonalost demokracie a zazlívám spíš sám sobě, že se mi nepodařilo přesvědčit víc lidí a přetáhnout je na stranu, o které se domnívám, že je správná.
Doba ovšem postoupila do bodu, kdy nedokonalá demokracie sehrává nerovný zápas s bezskrupulózním ojebáváním obyčejných lidí, na kterém se bohužel nepodílejí už jenom cílevědomé gangy čapích i hradních chytráků, ale zdatně jim sekundují i ti, kteří možná vstoupili do svaté války s "matrixem" v dobré víře, byli však tou komedií vcucnuti a dnes jsou spoluhybateli plíživého rozkladu demokratických poměrů. Nic nepomůžou hrdinné proklamace jednotlivců z tábora vládní pseudostrany, s čím zásadně nesouhlasí, či co budou naopak do roztrhání těla prosazovat. Je to jen esence alibismu a z pohledu posledních výroků premiéra na ondráčkovské téma je Andrej Babiš všech těchto alibistů futrál, protože právě on je iniciátorem systému, který celou tuhle ostudu dopustil.
Takže ano - obušku z GIBSu ven! Ale mě osobně víc zajímá, jak se dnes spí lidem, kteří mu, bez ohledu na osobní proklamace, v roli užitečných idiotů svítí na cestu. Je to opravdu všechno tak, jak jste to chtěli? Už je líp, nebo nás to pravé ořechové ještě čeká?


Loving Vincent

cernypetr
Vytvořil v film ·
V pátek 16.února jsme vyrazili do kina na film "S láskou Vincent" (Loving Vincent). Píšu vyrazili, protože normálně máme kino (tedy to, co zbylo z pardubických kin) přes ulici. Bohužel obě multikina v našem městě jedou program víceméně přes kopírák a cokoli, co vybočuje z průměru, abyste hledali lupou. Návštěvnost podle toho vypadá...
Tak teda jsme vyrazili. Vyrazili do Hradce do Bio Central. Na to, jak tohle kino vybočuje ze standadrní nabídky kin v okolí, musím přiznat, že tam jezdíme fakt málo.
Takže Loving Vincent. Přiznám se, že jsem vlastně moc nevěděl, na co jedu, nic jsem si k tomu nepřečetl, vlastně jsem viděl jen nějaký trailer (ke shlédnutí tady) nebo pár ukázek, či co. Asi jsem očekával jakési poetické pásmo Vincentových oživlých obrazů. Vím jenom to, že film předcházela legenda ukrutné práce mnoha výtvarníků, většinou se zdůrazňovala forma, o ději jsem neměl ani páru.
O to větší překvapení na mě čekalo během filmu, kdy (alespoň pro mě) příběh s postupem času začal pomalu vytlačovat zprvu omračující vizuální podobu, až se právě ta stala pro mne v druhé polovině téměř obtěžující manýrou. Úchvatné celky Vincentovy krajiny a vtipné citace postav jeho slavných obrazů se v detailech proměňují v podivnou směsici realismu a nepřirozené exprese, kde divoká a dynamická barevnost plní často funkci pouhé textury a probouzí pocit, že především scény rozhovorů, které tvoří převážnou část filmu, vznikaly pomocí nějaké ne příliš sofistikované aplikace a okatě kontrastují s o poznání poctivěji malovaným pozadím.
Samostatnou kapitolou jsou černobílé vzpomínkové pasáže, kde se chybějící van goghovská barevnost a divoká perspektiva naprosto vzdálí poetice obrazů a našinec v nich může zahlédnout maximálně tak záblesky obrazů Zdeňka Buriana.
Mluví se o jedinečnosti metody, kterou film Loving Vincent vznikal. Z tohoto pohledu mi však mnohem mnohem výrazově čistší připadá Švejdíkův Alois Nebel, protože jestli lze nějaké filmy srovnávat, myslím si, že právě tyhle.
Trošku to vypadá, že jsem se rozhodl film za každou cenu ztrhat, ale opakuji, že především oživlé pohledy do krajiny, kterou známe z Vincentových obrazů, jsou dechberoucí a téměř detektivní příběh s nevyjasněným tragickým závěrem mě chytnul.
Slavná písnička Dona McLeana Starry Starry Night nad závěrečnými titulky je dojímavou tečkou. Dovoluji si ji přiložit k tomuto článečku v podání Pavla Bobka (Vincent) s kongeniálním textem Zdeňka Rytíře ("Stále stejnou tmou...")
Není tedy cílem tohoto výlevu odradit případného čtenáře od výletu do kina, nebo, až film pustí například ČT Art, doporučit přepnutí na Kriminálku Anděl... Určitě stojí za to - i s výhradami, které se mi v hlavě rojily hned během filmu.


CO VŠECHNO JSEM V POSLEDNÍ DOBĚ NENAPSAL...

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
Milý deníčku,
jak se tak koukám, od podzimu ani čárka, maximálně tak nějaký ty posty na fejsbúk nebo instagram... A přitom život stále sviští a my s ním. Vánoce se převalily, prezidenta máme novýho, i když vlastně starýho, nějakou tu kultůru jsme zvládli. Dílem už prostě navždycky zůstanu lajdákem a pečlivé oprašování domény cernypetr.com zůstane minulosti, těm pionýrským dobám telefonního tů-tů internetu a době kamenné, co se sdílení čehokoliv týká. Abych to tu však nenechal jen tak zarůstat trávou a kopřivama, čas od času musím přece jen něco odložit i sem, do relativního soukromí, na adresu, kterou zřídka navštěvují moji blízcí a která je takovým mým osobním archívem, ve kterém občas hledám něco z dávné i nedávné minulosti.



Bluesový expres vyráží ve čtvrtek 16.11.

cernypetr
Vytvořil v hudba ·
Vyráží ve čtvrtek po poledni na východ směr Zábřeh a odtud lokálkou až do Šumperka, kterýžto se stane skoro na čtyři dny naším domovem, ačkoli nás všech domácích povinností a starostí zbaví a ponechá nám jen hudbu, přátele, pivo, noční sessions, ranní uléhání a dlouhý spánek naskrz bílým dopolednem, aby na druhý (a třetí) večer připravil to samé v bleděmodrém...
Tak nějak tyto dny prožíváme už řadu let, v historii tohoto webu jsem dohledal nejstarší záznam ZDE, pokud mne však paměť neklame, naše první návštěva Šumperku se datuje někdy na rok 2005.
Za ty roky se nám s přáteli na BluesAlive poštěstilo vidět a slyšet leccos, dlouhá řada bohů sestoupila z bluesových výšin do socíkem nasáklého kulturáku a vystřihla vystoupení, na která se nezapomíná. Letos si hned první den splníme další ze snů. Čtvrteční maraton zakončí Jonny Lang, jeden z mladších fenoménů současného blues, který se doposud české kotlině vyhýbal. V rubrice "cernypetr TV" se můžete podívat na čtyři dny starý záznam z pařížského klubu La Cigale (11.11.2017).
Šumperský festival je vstřícný vůči fotografům všech úrovní a technického vybavení, takže obrázků bude všude dost. Můj fotodeníček najdete pod ikonou festivalu na hlavní stránce webu (pakliže se poštěstí a bude i trochu času něco poslat...), abych zbytečně nezahlcoval sociální sítě. Přímá linka na něj je ZDE.
Jonny Lang, byť hvězda festivalu, je jen opulentní předkrm třídenního maratonu. Program festivalu je možno najít na této lince.
Tak ať to přežijeme, hoši!

(Dopisováno post: Video a fotografie z Šumperka 2017 můžete vidět na této stránce.


Psáno pro Facebook...

cernypetr
Vytvořil v politika ·
Protože mám pocit, že analytiků a tribunů se letos urodilo až až, svůj pocit bezvýchodnosti z české reality řeším zde ve virtuálním prostoru povětšinou sdílením drobných radostí stárnoucího muže. Nejsem příznivcem rezolutních apelů, neúčastním se diskuzí o tom, kdo je vlastizrádce, kdo by měl na co rezignovat a koho rovnou střelit. Snažím se neplýtvat vulgárními adjektivy a žluč si šetřím výhradně pro svoje trávicí procesy. Jak se tak ovšem blíží ta zimní změna našeho času (vylož si, jak kdo chceš), přece jen mi to alespoň trochu nedá. Dovolím si drobný apel směrem ke svým dospělým dětem, protože mi záleží na tom, jak budou v příštích letech žít a protože mají tu možnost pro to alespoň něco málo udělat.

Chlapi, nevyserte se na to letos!
Přijeďte navštívit svého starého otce a při té příležitosti věnujte půl hodinky svému zákonnému právu a občanské povinnosti. Fakt to nebolí. Slibuju, že vás nebudu nijak dirigovat. Dělejte, jak myslíte, trošku spoléhám na výchovu, kterou jsme vám doma poskytli. A jestli si přece neodpustím nějakou tu radu, omlouvám se, považujte ji za dobře míněnou a zvažte poměr dobrých a špatných rad, kterých se vám v minulosti doma dostalo.
V dobách, kdy jste se učili chodit a mluvit a potom číst a tak podobně, jsme my (tehdy ve vašem dnešním věku) často spínali ruce nad tragikomedií naší počínající parlamentní demokracie a žertem se rouhali, že nás může spasit jen osvícený absolutismus. No a letos se možná konečně dočkáme, jenom ta osvícenost v tom bude asi trochu falírovat...
Jasně, že bylo v minulosti proč nadávat. Jasně, že si z nás každou chvíli někdo dělal blázny a zkoušel, co všechno vydržíme. Úkolem dne je nezapomenout, ale nezblbnout.
Moje jediné doporučení zní: Nenechte se nachytat! Protože není ostuda prohrát, ale trapné je skočit na lep, nechat se opít rohlíkem (či jiným pekárenským produktem). Nedejte na jednoduché věty a legendu o hrdinovi, který nemá potřebu krást. Tady přece nejde o kradení, ale o pokus bezohledně přizpůsobit systém svým osobním potřebám. Pokus, u kterého v roli užitečných idiotů sekunduje mnoho nepochybně poctivých, vzdělaných a schopných lidí. Pokus, který započal hluboko v minulosti a táhne se jako červená nit celým tím palermem naší novodobé historie, proti které se teď naprosto nehorázně a s nepochopitelným úspěchem vymezuje. Je však jeho neoddělitelnou součástí, jako bude červená barva třešniček navždycky barvou krve obětí dekád jen o něco málo více vzdálených.
Konec plkání. Tak se ukažte doma, udělejte si tu chvilku času, rád vás uvidím!
táta



Prázdniny na konci...

cernypetr
Vytvořil v osobní ·
Milí zbylí abonenti těchto stránek, léto je obdobím lenošení a jednomu se nechce vlastně ani vysedávat u počítače a psát, upravovat fotky a tak... Přesto vkládám pár záznamů z posledních dvou měsíců.
Přeji statečné a radostné vykročení do podzimního času, nových náročných úkolů, předvolebních pranic a taškařic. Třeba sem v nastalé době i něco sem tam napíšu.
Olé!



TOPlist
cernypetr.com © 2017
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky