PREZIDENT NA SJEZDU KOMANČŮ

Chce-li být člověk důvěryhodný, měl by být především spravedlivý. I tam, kde mu nátura napovídá, že by se snad trochu té nespravedlnost ve jménu dobré věci sneslo.

Prezident Vetchý Mokasín promluvil na sněmu Komančů a je mu právem vytýkáno, že byl skoro po třiceti letech od našeho sametového Wooden Knee prvním náčelníkem, který se dostavil a (nepochybně) s představiteli tohoto kmene vykouřil nějaké to cigárko míru. Považujeme-li tedy prezidentovu přítomnost na tomto sjezdu za ostudu a poplivání našeho demokratického vývoje, jak zde na mnoha místech můžeme číst, slyšet a vidět, bylo by dobré a poctivé vyslovit i ono "B" - co jeho projev obsahoval.

Prezidentova řeč před rudochy byla vcelku očekávatelně sebestředná a její doslovný přepis nemilosrdně odhaluje slábnoucí rétorické schopnosti starce. V žádném případě však nebyla servilní a nebýt sáhodlouhého žvanění o vlastní odvaze říkat všude a za všech okolností nepříjemné pravdy, v pasáži, která promlouvala přímo ke společenství v sále, zněla nelítostně a tvrdě, včetně výzvy k výraznější sebereflexi a pokání. A že je oslovil "soudružky a soudruzi"? Tak už je oslovoval jako host kdysi i božský Egon Bondy (a myslel to vážně).

Mnohokrát jsem tu dal najevo, že Miloše Zemana považuji za neštěstí pro naši současnost i pro celý vývoj české sociální demokracie, kterou dostal po roce 1993 na scestí doktrínou účelného využívání české malosti. Ta sice partaji přinesla rychlý úspěch, ale zlikvidovala její kurs k moderní levicové straně a dnes ji dohání zoufalý nedostatek osobností s politickým sexappealem.

Pokud však jde o jeho performanci na sletu komunistů, jsem přesvědčen, že jeho projev byl jediným na tomto místě a v tu dobu, který poslal do háje mantry velké části delegátů. Z tohoto pohledu byl prezident na sjezdu v Nymburce dozajista užitečnější, něž kdyby se kymácel nad ostatky kardinála Berana.

Howgh.