Co nás čeká...

Končí leden nového roku, měsíc jakoby nanečisto, jakoby teda vlastně ještě nic pořádně nezačalo. I Číňani to nechávají na únor. Ráno co ráno nás překvapují rozmary počasí, nikdy nevíme, jestli budeme mrznout, nebo se brouzdat v kalužích, kdy to bude klouzat a kdy se ozve předčasné jaro. Novoroční předsevzetí, byla-li jaká, za sebou tiše zavírají dveře a šeptají, že na změny teď není kdy, ale na jaře, na jaře určitě...

Na co se těšit k tomu jaru krom odložených svetrů a všeobecného zelenání? Hned příští tejden nás čeká tajný výlet (pořadatelem je Míša), potom další pátek vrchol plesové sezóny v kulturáku v Ostřešanech (ples Lukiho mikulovický základky). V březnu jedeme Na Fidlovačku na novinku z pera reflexáckého Milana Tesaře "Výjimečný stav" a v pánské sestavě ještě stihneme o deset dnů později koncert americkejch holek Larkin Poe v Akropoli. Jakmile se překulí první dubnový týden, do Lucerny zavítá sám Bob Dylan, aby dal hned tři koncerty ve třech dnech za sebou. Přestože jsme ho viděli naposledy vloni s bráchou v Brně, nakonec jsem neodolal a ty lístky na jeden z večerů koupil - Lucerna je prostě Lucerna, viděl jsem v ní starýho Chucka Berryho i Buddyho Guye...

Jak vidno, vypočítávám pouze požitky kulturního charaketru (jistě nejsou všechny), protože na poli politicko-společenského dění je stav setrvalé níže a dychtit není až tak po čem a člověku tak nějak stačí, když si zanadává v úterý s klukama u Žáby.

Tak ještě jednoho panáčka na ten Rok zemského Vepře, ať to letos moc nesprasíme!

Hezkej zbytek zimy!