Bob Dylan v Brně (15.4. 2018)

Mockrát už jsem psal o tom, kolik zdánlivě nedosažitelných hudebních snů jsme si po roce 1989 splnili.

V osobě Boba Dylana je to zcela určitě jeden z nich, v mém případě ten z nejzásadnějších. Z dob, kdy ještě vstupenky na koncerty nebyly unifikovanými vyjetinami z domácí tiskárny, byly originální a krásné, mi zůstala ta z roku 1994.

Když jsem Dylana viděl poprvé v holešovické sportovní hale, bylo mu 53 let (krucifix, jako dnes mně...), ve svém countryovém outfitu hrál na kytaru, na harmoniku (letos již ani na jedno z toho) a jeho hlas prožíval právě své "mečivé" období, které tak dobře známe ze soudobých live nahrávek (jeho vystoupení na The 30th Anniversary Concert Celebration 1993 nebo MTV Unplugged 1995).

Pamatuju se na ten zážitek už proto, že to byl jeden z prvních opravdu velkých koncertů, které jsem v porevoluční době zažil. Pakliže jsme tehdy měli pocit, že jdeme na koncert hvězdy za zenitem, která už bude až do důchodu na svých stále méně častých show omílat jen slavné písně z minulých dekád, dnes vidíme, jak jsme se mýlili. Polovinu setlistu letošního koncertu tvořily Dylanovy písně, které tehdy v roce 1994 ještě nebyly na světě. Před sebou měl zásadní album Time Out Of Mind (1997), další čtyři autorská alba po přelomu milénia (Love and Theft / Modern Times / Together Through Life / Tempest) a hromadu výběrů, rarit, reedicí a živáčů...

Z folkového barda přes rockandrollového rebela, countryového zpěváka a alternativce se předloňský laureát Nobelovy ceny za literaturu vyvinul v šansoniéra, který své písně záměrně zbavuje legendárního kabátu, přetavuje jejich harmonii i rytmus a často jen deklamuje texty do úsporného hudebního základu perfektně šlapající ale minimalistické kapely.

Dylana jsem zažil čtyřikrát z jeho deseti návštěv Čech. Letošní koncert, pokud můžu vůbec svou paměť rozprostřít přes to čtvrtstoletí, považuji za druhý nejlepší po onom iniciačním zážitku z devadesátých let.
Na Dylanových koncertech je přísný zákaz pořizování jakýchkoliv záznamů, v dnešní skrznaskrz mediální době až hraničící z obsesí. Nikde jinde security tak neobíhá halu a nepeskuje diváky s mobilama (na foťák zapomeňte úplně...). Přesto je pochopitelně internet plný více či méně mizerných audiozáznamů a rozmazaných videí. Bezprostředně den po brněnském koncertu se ve Vídni jednomu návštěvníkovi podařilo natočit překvapivě kvalitní videozáznamy přídavků. Níže najdete odkazy na ně.